Milí farníci,
nechci na těchto stránkách rozebírat téma číslo jedna, ale pravdou je, že na tuto dobu postní nikdo z nás nezapomene. Z mnoha stran k nám zaznívá, že je to dobrá příležitost tvořit rodinnou církev, být více spolu, dělat věci, na které nezbývá normálně čas – třeba si vzít knížku. A protože je zavřená i farní knihovna, ráda bych vám alespoň touto cestou nabídla jednou týdně krátký příběh, zamšlení či modlitbu. Dnes začneme příběhem z knihy José Carlos Bermejo – Další příběhy pro uzdravení duše.
POSTOJ MULY
Jeden venkovan měl starou mulu. V nestřeženém okamžiku spadla na statku do studny. Venkovan zaslechl řehtání zvířete a běžel se k studni podívat. Bylo mu líto, v jaké situaci se jeho věrný služebník ocitl, ale když si promyslel všechny možnosti, došel k závěru, že mulu není možné zachránit, a bude lepší ji ve studni nechat. Muž svolal sousedy, vyprávěl jim, co se stalo, a aby ukončil utrpení zvířete, požádal je, aby mu pomohli zvíře pohřbít. Muly se nejprve zmocnila hysterie. Ale jak jí venkované postupně házeli půdu na hřbet, dostala nápad. Usmyslila si, že každou lopatu, která na ni dopadne, setřese a vystoupí na ni. Otřes se a jdi výš. Otřes se a jdi výš. Otřes se a jdi výš, opakovala si mula pro sebe. Nevšímala si bolestivých úderů půdy a kamení dopadajících na její hřbet, ani situace, která jí působila soužení: přemohla paniku, vždy se otřásla a udělala krok vzhůru. Vrstva půdy pod kopyty se neustále zvyšovala. Překvapení muži pochopili její strategii, což je povzbudilo v práci. Pomalu dospěli do okamžiku, kdy unavená a utrápená mula ze studny vyskočila. Půda určená k zániku se změnila v prostředek záchrany, a to díky způsobu, jakým se k protivenství postavila.
– Někdy se protivenství může změnit v příležitost a člověk vyjde z krize silnější…
– I mně se honí hlavou, když mi hází „půdu“ pod nohy, nejrozmanitější…
– Mohl bych vyskočit ze studny, v níž se možná nacházím…
Přeji vám klidné a požehnané dny . Eva Pernová