Milí farníci, čas uhání jak zběsilý a díky některým opatřením nemusíme ani postřehnout, že jsme se přehoupli do nového měsíce. Květen – nejen díky panu Máchovi a jeho lyrickoepické skladbě Máj víme, že květen je láskyplnný. Je to měsíc zasvěcenný Panně Marii, naši nebeské matce, naší prostřednici a orodovnici. Dnešní Knižní inspirace je z knihy od pana biskupa Vojtěcha Cikrleho Ne já, ale ty. A hádejte, o kom bude?
Setkání s Pannou Marií
Často toužíme, abychom jednali pod vlivem Ducha svatého a přinášeli jeho ovoce, jako lásku, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrotu…jak je vypočítává svatý Pavel, ale přiznejme si, jak málo se Duchu svatému otevíráme v modlitbě. A jak nás od modlitby odvádí snad ani ne tak uspěchaný styl našeho života, jako spíš pořadí hodnot, kterým dáváme přednost. Ve skutečnosti je prostor pro modlitbu to, co zbude po vypnutí televize, odložení novin a časopisů, kdy jsme disponováni jen k jedinému – k usnutí.
Mnohokrát cítíme, že naše modlitba je povrchní, upachtěná, spíše jen jakási povinnost. Někdy si i uvědomíme, že jí Boha nutíme, aby udělal, co chceme my. Že jí chybí něco úplně základního – pokorný postoj Panny Marie. Jen v důsledku tohoto pokorného postoje může Maria říci: Chci, aby se stalo to, co chceš ty. Ať se mi stane podle tvého slova…
A jen díky tomuto postoji můžeme přijmout Ducha svatého a dát život Vykupiteli.
A my, ať se v životě zabýváme čímkoliv, jsme jako křesťané povoláni ke stejnému mateřskému úkolu: dát život Kristu.
Chceme-li to skutečně, pak má Maria v našich modlitbách nezastupitelné místo. A dáváme – li se vést duchem její modlitby, budeme si moci být jisti, že se modlíme správně.
Eva Pernová