Na videu uvidíte krátký záznam z naší události: Noc kostelů 2020
Volná prohlídka kostela Nejsvětější Trojice ve Střelicích u Brna
Program plný soutěží pro děti na farské zahradě
Koncert rodiny Prudilových
Mše svatá Koncert chrámové scholy
Přednáška PhDr. Mgr. Vladimíra Teťhal: Jak číst Bibli
Adorace (chvály)
Příběh, který se doopravdy stal. O tomto příběhu si můžete přečíst nebo kouknout na film.
Film: Nebe existuje 2014
Kniha: Nebe opravdu je…
Píseň: Vyvyšuji tebe pane
Při písničce bude vystavena eucharistie
Úvodní promluva
Pane Ježíši, jsme tady a chceme se modlit za sebe navzájem. Chceme Tě
prosit za tuto farnost a celou naši obec. Chceme Tě chválit.
Chceme Ti děkovat. Teď, ve chvíli ticha, se dotkni našich srdcí, abychom
nebyli zatvrzelí. Utiš také naše mysli, abychom se dovedli soustředit.
Ticho
Ježíši, jsi nyní zde. Vše vidíš a znáš. Nesmírně mne již od věčnosti miluješ.
Silou své milosti mne k sobě stále přitahuješ…
Klaním se Ti, Pane Ježíši, a chválím tě. Pevně věřím, že jsi zde přede mnou.
Jsi zde živý, skrytý v posvěceném chlebu. Pravý Bůh a pravý člověk…
Klaním se Ti celou svou bytostí: tělem, duší, srdcem a všemi svými
schopnostmi…
Svěřuji se Ti a plně se Ti odevzdávám. Zasvěcuji Ti každý okamžik svého
života…
Ježíši, Ty víš, co mi leží na duši, co mne tísní a mučí, pálí a bolí…
Klaním se Ti, Ježíši, a prosím Tě, odejmi ode mne všechnu rozechvělost,
únavu, ospalost, tíseň, starost, potíže, muka, bolesti…
Klaním se Ti, Ježíši. Děkuji Ti, že máš pro mne vždycky čas a že mne
očekáváš.
Klaním se Ti všude, po celém světě, ve všech kostelech a ve všech kaplích…
Klaním se Ti ve všech, kteří Tě nyní hledají, kteří se Ti klaní…
V tuto chvíli Ti zasvěcuji všechny lidi a všechny vkládám do Tvých rukou.
Učiň se mnou vše, co ve své svaté vůli zamýšlíš…
Píseň: Učiň mě pane nástrojem
Chvála:
Ty jsi svatý Pán, jen ty jsi Bůh, jenž dělá zázraky.
Ty jsi silný.
Ty jsi veliký.
Tys nejvyšší.
Tys všemocný král, Otče svatý, Králi nebe i země.
Tys trojí a jediný, Pán a Bůh, všechno dobro.
Ty jsi dobro, všechno dobro, nejvyšší dobro, Pán a Bůh, živý a pravý.
Tys láska a milování.
Ty jsi moudrost.
Tys pokora.
Tys trpělivost a krása.
Tys jistota.
Ty jsi pokoj.
Tys radost a veselí.
Ty jsi spravedlnost a mírnost.
Tys všechno bohatství, které potřebujeme.
Tys laskavost.
Tys ochránce.
Ty jsi strážce a obhájce.
Ty jsi síla.
Tys osvěžení.
Tys naše naděje.
Tys naše víra.
Tys naše láska.
Tys naše velká sladkost.
Tys náš věčný život, veliký a podivuhodný Pán,
všemohoucí Bůh, milosrdný Spasitel.
Ticho
Chceme tě nyní chválit Pane. Budeme odpovídat:
Chvála Tobě, Pane.
Chválím Tě, Pane, pro Tvou dobrotu a krásu, která je skrytá a Ty ji ukazuješ, komu a kdy chceš.
Chválím Tě, protože vždy jednáš podle svých moudrých úradků (úradek=Boží plán), které jsou nám lidem nesrozumitelné.
Chválím Tě, protože Ty jsi, Ty jsi Jediný, Pravý a Silný. Ty jsi veškerý pramen a smysl všeho života a všeho stvoření.
Chválím Tě, Pane, že Tvé cesty jsou tak podivuhodné.
Chválím tě, že působíš v našich životech a skrze ně.
Píseň: Nepopsatelný
Díky
Pane Ježíši Kriste, ty jsi řekl: „Já jsem živý chléb, který sestoupil z nebe.“
Děkujeme ti, že naše katolické chrámy mají své živé srdce ve svatostánku,
kde nám věčné světlo připomíná nehasnoucí plamen tvé lásky. Ty jsi
stanovil způsob, jak tajemným neviditelným způsobem pokračovat ve své
boholidské přítomnosti mezi námi. Nejen ve mši svaté, ale kdykoli
přijdeme, vždy jsi připraven nás přijmout, posílit, povzbudit, potěšit s
pohotovostí své pozorné lásky ke všem.
Ó Ježíši, věčný Bože, děkuji Ti za Tvé nesčetné milosti a dobrodiní. Ať
každý úder mého srdce je novou písní díkůčinění Tobě, Bože. Každá kapka
mé krve ať pracuje pro Tebe, Pane; má duše ať je jedinou písní ke chvále
Tvého milosrdenství. Miluji Tě, Bože, kvůli Tobě samému.
Ticho
Pane náš dobrý, děkujeme Ti za každý nový den, za to, že jsme se mohli
narodit a za to, že žijeme.
Díky Tobě Pane.
Děkujeme Ti za to, že nám stále odpouštíš hříchy, a dáváš nám stále nové
šance.
Děkujeme Ti za všechny Boží služebníky, kteří nám pomáhají Tě více
poznávat.
Děkujeme Ti za všechny lidi, které nám posíláš do cesty.
Děkujeme Ti, že nás užíváš jako své nástroje a skrze nás působíš na životy
všech lidí.
Děkujeme Ti za to, že máme co jíst a pít.
Děkujeme Ti Pane, že jsi
stále s
námi, nejen ve chvílích kdy se ztišíme a
soustředíme se jen na Tebe.
Děkujeme Ti, Pane, že kdykoliv zvedneme hlavu od práce a zalétneme
pohledem k Tobě, Ty na nás mrkneš a usměješ se:
„Jsem tu pořád s tebou
a myslím na tebe!“
, a dál přebýváš v našem srdci, i když my se už
soustředíme na něco jiného.
Píseň: Oceány
Smír
Pane Ježíši, při troše pokory a soudnosti není tak těžké pochopit, že tě
potřebuji na každém kroku a že tvou sílu dostanu ve svatém přijímání.
Těžší než tebe je přijímat sám sebe s tím, že i když tě tak často přijímám a
ty mi jistě dáváš dost své božské síly, je to na mém životě tak málo znát. A
ještě těžší je přijímat své bratry a sestry, přijímat každého člověka, i toho,
který mi nevyhovuje, na kterém vidím jen chyby, s kterým se tak těžko
vychází.
Vím, že mám v každém člověku vidět tebe. Vyznávám, že jsem v tom
často zklamal. Vyznávám s bolestí, že zdaleka nemám tvoji lásku, která
přijala mne, přijala všechny lidi i s jejich slabostmi a hříchy, abychom
mohli říkat: „Hle, Beránek Boží, který na sebe vzal hříchy světa!“
Uznáváme, že jsme byli často nevěrní svému křestnímu slibu a nechávali
se ovládat duchem zla.
Na přijímání
Beránku Tichý, buď se mnou chvíli, abych já mohla žít, nepřestávat věřit a jen s Tebou být.
Svým hříchem Pane,
zraňuji Tě, a ty stále říkáš: „Miluji Tě“.
Chci Tě mít ráda víc, dát Ti pusu na Tvou líc, já toužím s Tebou být, já Tě chci ctít! Ticho
Povzbuzeni tvou láskou, přinášíme ti svou slabost, svou bezmocnost a
všechna svoje provinění a prosíme:
Odpusť nám, Pane!
Pane, Ty jsi můj život a moje spása, od Tebe mám všechno, co mám a co
jsem. Odpusť, že na tuto skutečnost tak ráda zapomínám.
Můj čas nepatří mně, ale Tobě, a všechno co v něm dělám jinak než Ty, činí
ten čas ztraceným. Odpusť, že mnohdy marním svůj čas zbytečnostmi.
Odpusť mi, že všechny mé modlitby a všechen čas, který Ti věnuji, jsou
pouhá úlitba mému štěstí, povinná dávka, aby ses nerozhněval.
Odpusť mi, že mnohdy jednám na vlastní pěst, a spoléhám se jen na sebe.
Píseň: Verný Boh
S důvěrou voláme:
Prosíme tě, vyslyš nás!
Dej, Pane, mužům věrnost v každé zkoušce, hrdinskou čistotu, vnitřní sílu,
tichou pracovitost, ohleduplnost a úctu svého pěstouna Josefa.
Dej, Pane, ženám obětavost, niternost, jistotu a pevnost, zbožnost a
schopnost své Matky Marie ukazovat vzhůru nevinností, krásou a čistotou.
Dej, Pane, mládeži odvahu prosadit se a otevřít novou kapitolu lidských
dějin.
– chlapcům dej, aby v zodpovědnosti naplnili poslání, ke kterému je voláš.
– dívkám dej, ať je vždy zdobí nejen šat, ale především zářivé roucho
milosti, aby jejich vnější krása byla vždy odleskem krásy jejich nitra.
Pane, ty jsi říkal: „Nechejte maličkých přijít ke mně a nebraňte jim, neboť
takovým patří nebeské království!“ – Dej našim dětem, ať mohou stále
přicházet k tobě poznávat tvou lásku, aby jim stále patřilo Boží království
Píseň: Nade vší mocí
Ježíši, Synu Boží, v němž přebývá plnost božství, ty voláš všechny pokřtěné, aby „zajeli na hlubinu“ a šli cestou svatosti. Vzbuď v našich srdcích touhu být v dnešním světě svědky moci tvé lásky. Naplň nás svým Duchem odvahy a rozvážnosti, aby byli schopni odhalit plnou pravdu o sobě a o svém povolání. Náš Spasiteli, poslaný Otcem zjevit nám milosrdnou lásku, dej své církvi dar mladých lidí připravených zajet na hlubinu, aby byli mezi bratry projevem tvé přítomnosti, která obnovuje a zachraňuje. Svatá Panno Maria, Matko Spasitelova, spolehlivá průvodkyně na cestě k Bohu a k bližnímu, ty, která jsi uchovávala jeho slovo ve svém srdci, podpírej svou mateřskou přímluvou rodiny a církevní společenství, aby pomáhaly mladým a dospívajícím lidem odpovědět velkomyslně na Pánovo volání. Amen
Příběh
Neskutečně silný příběh newyorského taxikáře
Přijel jsem na zadanou adresu a zatroubil. Po několika minutách čekání jsem zatroubil znovu. Měla to být moje poslední jízda toho dne, a tak jsem si říkal, že bych mohl odjet, ale místo toho jsem auto zaparkoval, šel ke dveřím a zaklepal. „Chviličku“, ozval se za dveřmi slabý hlas starší ženy. Slyšel jsem, jak tam něco táhne po zemi. Po dlouhé čekání se dveře otevřely. Stála přede mnou malá, přibližně devadesátiletá žena. Byla oblečená v hedvábných šatech a kloboučku se síťkou, jako v nějakém filmu ze čtyřicátých let. Vedle ní stál
na zemi malý kufřík. Byt vypadal, jako by v něm nikdo po mnoho let nebydlel. Všechen nábytek byl zakrytý prostěradly. Na stěnách nebyly kartónová krabice plná fotografií a skleněného nádobí.
„Pomohl byste mi odnést tu tašku do auta?“ , požádala mě.
Odnesl jsem zavazadlo do auta a vrátil jsem se, abych pomohl té ženě. Chytla se mě za ruku a pomalu jsme šli k vozu. Neustále mi děkovala za laskavost. „To přece nic není“ , řekl jsem jí, „Snažím se jen chovat se ke svým pasažérům tak, jak bych chtěl, aby se lidé chovali k mé matce“.
„To jsi opravdu hodný chlapec“ , řekla mi.
Když jsme se usadili do auta ,nadiktovala mi adresu a zeptala se, zda bychom mohli jet přes centrum. „To ale není nejkratší cesta“ , upozornil jsem ji. „Ach ano, já vím“ , řekla. „Já nespěchám. Jsem na cestě do hospice“ . Podíval jsem se do zpětného zrcátka. Její oči se leskly. „Už nemám žádnou rodinu“ , pokračovala tichým hlasem.
„Lékař říká, že mi nezůstává moc času“ .
Pomalu jsem natáhl ruku a vypnul taxametr.
„Jakou cestou byste chtěla jet?“ , zeptal jsem se.
Následující dvě hodiny jsme jezdili po městě. Ukázala mi budovu, kde kdysi dávno pracovala jako obsluha výtahu. Jeli jsme čtvrtí, kde s mužem žili jako novomanželé. Přivedla mě ke skladu nábytku, v němž byl kdysi taneční sál, kam chodila ještě jako malá holčička. Občas mě požádala, ať zabrzdím před konkrétní budovou nebo uličkou. Seděla schoulená v koutku, beze slova. Najednou řekla: „Jsem již unavená, asi pojedeme“ . Jeli jsme mlčky na adresu, kterou mi dala. Byla to nízká budova, něco jako maličké sanatorium s příjezdovou cestou podél průčelí. Jakmile jsem zastavil, přišli k autu dva ošetřovatelé. Opatrně jí pomohli vystoupit. Museli ji čekat. Otevřel jsem kufr, a zanesl její malé zavazadlo do dveří. Žena už seděla na kolečkovém křesle. „Kolik vám dlužím“ , ptala se a vytáhla kabelku. „Nic“ , řekl jsem. „Vždyť si musíte vydělávat na živobytí“ , namítla. „Mám i jiné pasažéry“ , odpověděl jsem.
Téměř bez přemýšlení jsem se k ní sklonil a objal ji. Ona mě také pevně objala. „Daroval jsi staré ženě trochu štěstí“ , řekla.
„Děkuji ti“ .
Stiskl jsem jí ruku a odešel. Dveře se za mými zády zavřely a byl to zvuk uzavírající další knihu života… Na zpáteční cestě jsem nebral žádné pasažéry. Jel jsem, kam mě vedly oči, ponořený do myšlenek. Nemohl jsem ten den ani s nikým mluvit. Co kdyby ta paní natrefila na nějakého naštvaného řidiče, nebo na někoho, kdo by nechtěl tak dlouho čekat? Co kdybych jí odmítl splnit její prosbu nebo co kdybych byl jen párkrát zatroubil a prostě odjel? Nakonec bych chtěl říct, že nic důležitějšího jsem ještě v životě neudělal. Jsme zvyklí si myslet, že náš život se otáčí v kruzích kolem velikých okamžiků, ale ty veliké okamžiky nás často zastihnou nepřipravené, protože jsou krásně zahalené tím, co někteří mohou považovat za maličkost.
Píseň: Dobrořeč duše má
Modlitba za farnost
Pane Ježíši, ty jsi hlava církve a také našeho farního společenství.
Dej ať se máme vzájemně rádi, ať máme jeden pro druhého správné slovo, pomáhající skutek, odpuštění. Chraň slabé, osvěcuj pochybující, posiluj malomyslné, podrž kolísající, probuď dřímající, veď hledající, rozehřej vlažné.
Dej ať si vážíme tvých služebníků, které nám posíláš, ať je přijímáme s láskou a jsme připraveni jim pomáhat.
Dej nám, ať všichni jsme jedno v tobě, ať jsme znamením tvé přítomnosti a nekonečné lásky. Dej, ať se necháváme vést tvým Duchem.
Je odnášena eucharistie
Píseň: Větší je náš Bůh