Milí farníci, posílám další malé povzbuzení z knihy José Carlos Bermejo – Další příběhy pro uzdravení duše –
Kde je štěstí
Při jedné příležitosti se sešli všichni bohové a rozhodli se stvořit muže a ženu; usmyslili si, že je stvoří ke svému obrazu a podobě. Jeden z nich řekl:
„Počkejte. Jestliže je stvoříme ke svému obrazu a podobě, budou mít stejné tělo jako my a tu samou sílu a inteligenci. Musíme přijít na něco, co by je od nás odlišilo. Jinak bychom vytvořili nové bohy. Musíme je o něco připravit… ale o co?“
Po dlouhém přemýšlení jeden z nich odpověděl:
„Už vím. Připravíme je o štěstí, ale kam je ukryjeme, aby je nikdy nenašli?“
První z nich navrhl:
„Schováme je na vrchol nejvyšší hory světa.“
Další však okamžitě odvětil:
„Nezapomínej, že jsme je vybavili silou; jednoho dne z nich někdo na horu vystoupí a štěstí nalezne; a když je najde jeden, budou všichni vědět, kde se nachází.“
Potom pronesl další:
„Schováme je tedy na mořské dno.“
Jiný však na to řekl:
„Nezapomínej, že jsme je obdařili inteligencí; jednou někdo vymyslí způsob, jak na dno sestoupit, a štěstí najde.“ Ozval se další:
„Ukryjme je na vzdálenou planetu.“
Řekli mu:
„Nezapomeň, že jsme jim dali inteligenci; jednou někdo z nich postaví loď schopnou doletět na jiné planety a štěstí objeví. Všichni budou šťastní a stejní jako my.“
Poslední z nich byl bůh, který dosud mlčel a poslouchal pozorně návrhy ostatních. Jakmile se nad každým zamyslel, prolomil ticho a promluvil:
„Vím, kam štěstí ukrýt, aby ho nikdy nenašli.“ Ostatní se ho překvapeně jedním hlasem zeptali: „Kam?“
„Ukryjme štěstí do jejich nitra: budou se tolik snažit najít je mimo sebe, že je nikdy nenajdou.“
Všichni souhlasili a od té doby tomu tak je: člověk celý život hledá štěstí, aniž by tušil, že je nosí v sobě.
Eva Pernová