Milí farníci,
rozloučili jsme se se starým rokem 2020.
To je příležitost k poděkování. Nejen Pánu, ale i lidem.
Chtěl bych poděkovat kněžím předchůdcům, kteří mi zde připravovali
brázdu. Nikdo nezačíná z bodu nula, vždy navazujeme a jsme odkázáni.
Jeden zasévá, druhý zalévá, třetí vidí vzrůst, tak to zakusil i sv. Pavel.
Uvědomil jsem si to zvlášt intenzivně při mši sv. za o. Zbirovského na
Nový rok, když jsem nedlouho předtím držel v ruce jeho obrázek na
poděkování za 60 let kněžství z roku 1999.
Byl tedy vysvěcen v roce 1939! A pak skoro celý kněžský život působil
zde ve Střelicích. To je brázda! Díky Bohu za ni. A o. Rudolfovi za
vytrvalost a věrnost.
Nechtěl bych však děkovat jen kněžím předchůdcům, ale i Vám, farníkům.
Vždyť co je kněz-farář bez farníků?
Děkuji za pomoc při nastěhování, které nikdy není snadné, a hlavně za
příklad zbožnosti, a to i v době korony.
Bohoslužby v kostele jsou sice omezeny, ale mediální modlitba, hlavně
růžence, byla hodně silná. To je dobře.
Modlit se můžeme a máme za všech okolností a ve všech prostředích.
Při díku nechci zapomenout ani na peníze, říkám jim čertovy obrázky.
Mohou být ale i svaté, když s nimi člověk dobře zachází.
Z výpisu účtu jsem objevoval dárce-dobrodince. Pán Bůh zaplať jim, budou
se hodit.
Požehnaný nový rok o. Stanislav.